14. května 1924
Praha

6. června 1987
Mariánské Lázně

Eduard Petiška se narodil 14. května 1924 v Praze, ale dětství a mladá léta trávil v blízkých Čelákovicích. V roce 1943 úspěšně dokončil reálné gymnázium v Brandýse nad Labem a následně byl totálně nasazen jako pomocný dělník ve Volmanově továrně v Čelákovicích. Po válce vystudoval komparatistiku a germanistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Roku 1948 se přestěhoval do Brandýsa nad Labem, kde žil až do konce života. Po absolvování povinné vojenské služby v letech 1950–1952 se věnoval překladatelství a vlastní literární tvorbě. Již od dětství se Petiška věnoval psaní, první verše otiskl v roce 1939 v Mladém hlasateli a po válce přispíval do různých novin a časopisů. Širší veřejnosti je znám především jako autor prózy a poezie pro děti a mládež, ale věnoval se rovněž překladatelství, psaní odborných textů, esejů, předmluv, doslovů a divadelních her. Eduard Petiška vstoupil v poválečných letech do světa literatury jako básník (sbírky Oči vzlétajícího času, Pražské orchestry, Slunce aj.), vřele byla přijata jeho kniha veršů Okamžiky, která kvalitou značně přesahovala dobovou schematickou poezii. I v pozdější době, kdy se již Petiška věnoval převážně próze, na poezii nezanevřel a psal ji a publikoval i nadále. První prózou se Petiška prezentoval v roce 1960, jeho román Než uzrají muži byl dobovou kritikou vřele přijat a i další romány zaznamenaly úspěch (Soudce Knorr, Hrdinův pátek, Průvodce mladého muže manželstvím aj.). Oblíbenými se staly i jeho povídkové soubory, jako Hotel pro cizince či Svatební noci. Nejvíce se Petiška věnoval tvorbě pro děti a mládež, je autorem proslulých dětských knih Pohádkový dědeček, Jak krtek ke kalhotkám přišel, Alenčina čítanka aj., románů pro mládež (Děvčata a řeka), ale třeba i leporel (O jabloňce). Petiška rovněž zprostředkovával mládeži historii a kulturu českého národa i celého lidstva (Staré řecké báje a pověsti, Příběhy tisíce a jedné noci, Golem a jiné židovské pověsti a pohádky ze staré Prahy). Několik Petiškových pohádek a povídek bylo zfilmováno Československou, potažmo později Českou televizí (Birlibán, Pohádkový dědeček aj.). Spolupráce s filmem ovšem probíhala i opačně, když Petiška podle animovaných krátkometrážních snímků Zdeňka Millera vytvořil pohádky Jak krtek ke kalhotkám přišel a Krtek a autíčko. Eduard Petiška zemřel náhle 6. června 1987 v Mariánských Lázních, kde je nyní umístěna pamětní deska s jeho portrétem od sochaře Reona Argondiana. Petiškovo dílo se těší stále veliké oblibě, jeho příběhy byly přeloženy do desítek světových jazyků.